Někdy

Někdy to je

jako když na modré nebe

nakreslíš sněhovou vločku

a zlehounka dýchneš

do dlaní

A jindy zase

jako když kapka rosy

cinkne o talíř

a skřivánek přeletí nad hroudami

a zazpívá že už konečně

začalo jaro

A někdy se neudržíš

a až do rána chrlíš lávu

a pole a domy hoří

jako by byly z papíru

A někdy to je

jako když vyschne řeka

zdá se že tu krutou žízeň

už nikdy neuhasíš

A někdy jdou lodě ke dnu

a moře přeteče přes obzor

že konce nedohlédneš

A někdy je to

jako když cvrnkáš kuličky

A jindy zase šílená dřina

že bys raději kácel stromy

nebo bez fajrontu

fedroval uhlí

A jednou dohoří i oheň

na okoralé cestě k horám

a všude je poušť

v noci jsi sám

a je ti zima

A pak podzim zorá vrásky

a unavené oči se marně utěšují

že oblázek na dně je krásnější

než šutr vylomený ze skály

plný ostrých hran

Je zima

a sněhu až po komín

ale nízké slunce

ještě trochu

hřeje