...

Pavouk se souká ulicí s rukama v kapsách, zaraženej do svejch zubů, úkosem pozoruje divný kouty, z plakátů se na něj tleměj ksichty evangelickejch pastorů a on, s divným flekem na pravým stehně, přemějšlí jestli ten sen o Bílý se fakt stal...v bufetu Na Knížecí se mezi vajglama ztratí do svý páry, radši dřív než zabije toho šmejda...

Někdy

Někdy to je

jako když na modré nebe

nakreslíš sněhovou vločku

a zlehounka dýchneš

do dlaní

A jindy zase

jako když kapka rosy

cinkne o talíř

a skřivánek přeletí nad hroudami

a zazpívá že už konečně

začalo jaro

A někdy se neudržíš

a až do rána chrlíš lávu

a pole a domy hoří

jako by byly z papíru

A někdy to je

jako když vyschne řeka

zdá se že tu krutou žízeň

už nikdy neuhasíš

A někdy jdou lodě ke dnu

a moře přeteče přes obzor

že konce nedohlédneš

A někdy je to

jako když cvrnkáš kuličky

A jindy zase šílená dřina

že bys raději kácel stromy

nebo bez fajrontu

fedroval uhlí

A jednou dohoří i oheň

na okoralé cestě k horám

a všude je poušť

v noci jsi sám

a je ti zima

A pak podzim zorá vrásky

a unavené oči se marně utěšují

že oblázek na dně je krásnější

než šutr vylomený ze skály

plný ostrých hran

Je zima

a sněhu až po komín

ale nízké slunce

ještě trochu

hřeje