Snowé melodrama

Quo vadis, člověče?

"...cestou po schodoch poznávám poschodia, poznám po schodom, po zvukoch, čo sme kto za ludia..."

Malý krůček pro člověka, velký pro lidstvo.

Račí nároží, ztracené v Novém světě, mlčky se Tě ptá o drobné, když touláš se kolem. Zapomněl jsem klíče od pokoje, říkáš, někde odemykejí cizí sny. Výmluvy, hotelový šatnář podává žebradlo a pošle Tě napříč Darmodějovým snům o toulkách a nalezeních.
V boční ulici kočka hraje domino s vločkou sněhu...

obloha se čeří blesky skáčou z pekla vzhůru
fotka je zloděj duší
žádný stesky
když hlavou honíš
noční můru

Prstokladem obejímám, krajoví uzamčené staletím, kočár s sebou smýkne po sněhu a já potáhnu hlavu z kouře. Lahví se drknám do zubů, komorní A, notový zápis rýsuje se v bílé ulici, kola vozu vypisují záchvěvy a já bičíkem vyznačuji tóny. Publikum v úžasu mlčí a chvěje se v očekávání závěrečné etudy pompéznosti. Zklamu je?
Omrzlý kočár se řítí noční ulicí...