Snowé melodrama

Quo vadis, člověče?

"...cestou po schodoch poznávám poschodia, poznám po schodom, po zvukoch, čo sme kto za ludia..."

Malý krůček pro člověka, velký pro lidstvo.

Račí nároží, ztracené v Novém světě, mlčky se Tě ptá o drobné, když touláš se kolem. Zapomněl jsem klíče od pokoje, říkáš, někde odemykejí cizí sny. Výmluvy, hotelový šatnář podává žebradlo a pošle Tě napříč Darmodějovým snům o toulkách a nalezeních.
V boční ulici kočka hraje domino s vločkou sněhu...

obloha se čeří blesky skáčou z pekla vzhůru
fotka je zloděj duší
žádný stesky
když hlavou honíš
noční můru

Prstokladem obejímám, krajoví uzamčené staletím, kočár s sebou smýkne po sněhu a já potáhnu hlavu z kouře. Lahví se drknám do zubů, komorní A, notový zápis rýsuje se v bílé ulici, kola vozu vypisují záchvěvy a já bičíkem vyznačuji tóny. Publikum v úžasu mlčí a chvěje se v očekávání závěrečné etudy pompéznosti. Zklamu je?
Omrzlý kočár se řítí noční ulicí...

W. died...........:-(((((((((((((((((((

Hi all...
My friend, beautiful person, beautiful woman, died. She is gone.
ALL WHO KNEW HER, remember her...
miw

Parar hora, per W., largo

Zadržet všechny hodinové ručičky
na orlojích, nádražích
i v kavárnách a klubech,
kde to páchne mladým uměním.
Rozbít zrestaurované hodiny
v kterémsi z barokních pokojů,
patřících kdysi nějaké baronese,
jejíž jméno historie už přesně nezná.


A jaké to vlastně bude, až zastavím čas?

Budou hrát andělé na elektrické kytary

nebo tesknit saxofon?
Půjdu prázdnou ulicí
s domy bez jmenovek na elektrických zvoncích
a nebo budu mít v náruči
upřímné nebe,
louky, řeky
a všechny svoje lásky,
zmožené poetickými obrazy?
Bude vonět heřmánek?
A poběží v televizi filmový klub
s dílem Vojtěcha Jasného?

Je ráno a dvě osamělé labutě
si právě popřály dobrého jitra
do svítání,
ve kterém prvními tramvajemi vyráží
ze svých válečných úkrytů
lidé.
Někteří třeba také chtějí zastavit čas...